The Writer's Blog

Nikdy není člověk tak osvícený, jako když se mu stane něco špatného. Mě před pár dny opustil můj hard disk. Ano, ten za notebooku. Ten, co je na něm uložená velká část mého života, od školních věcí tohoto akademického roku (které nemám zálohované), přes fotky (které mám zálohované po letošní únor, kdy mě opustil minulý notebook, naštěstí ne z diskových důvodů) až po moje příběhy (které mám... trošku zálohované). Prostě katastrofa. A jak si tak sedím a téměř pláču, uvědomila jsem si, že jedna z těch věcí, co mám nachystané pro Dee (a potažmo i Seba) je vlastně taková analogie ztráty hard disku. Vám se nic nestane, ale všechno důležité, na čem pracujete, co nějak definuje váš život, je náhle nedostupné. Ne, ztracené (doufám!), ale nedostupné a znovu získatelné jen za velmi obtížných podmínek.

Poslední dobou nemám moc času. Ale znovu přepisuju Věž z písku, tentokrát už snad definitivněji, neb promýšlím budoucnost a její souvislost s přítomností a budoucností, promýšlím okolnosti a charaktery a vztahy hrdinů. Od původního "studentka a učitel se do sebe zamilují a když to vyjde najevo, všechno se tak nějak pokazí" už je to docela daleko. Totiž, stále to tam je, ale kdyby to byl jediný problém, kdyby to byl ten největší problém, kterému musí čelit, svět by byl mnohem snazší místo. Ale... Dee je silná, věřím v ni. Ať už to dopadne jakkoli (a já mám pár teorií...) Naproti tomu, nepřemýšlím o tom zdaleka tolik, protože momentálně je mým hlavním projektem Věž z písku, Propast se mění v něco temnějšího a méně optimistického než, jak vypadá teď. Náctiletá a brzce dvacetiletá hříčka začíná dostávat mnohem serióznější obrysy. Nechci si hrát na někoho, kým nejsem, totiž někoho, kdo rozumí světu a psaní, ale všechny ty komplexy, mindráky a různé jiné psychické problémy, ji...

Nevím, zda si pamatujete/jste četli  Víc, než je dobré , ale to snad ani není důležité. Měla to být taková moje parodie... ne, to asi není úplně to správné slovo, odpověď, říkejme tomu odpověď, reakce na Stmívání (Twilight). Nebudu přesně prozrazovat, co mělo být hlavní pointou tohoto příběhu, doufám, že k tomu dojdete sami, až napíšu druhý díl, ale... K věci: Ten příběh je "lehce" nekonzistentní. Proto se už delší dobu chystám, že ho upravím, ale pořád na to není čas. Nejnovější myšlenkou bylo, udělat z Juliena "emo-upíra". Tedy, ne asi tolik, jako je Edward, ale přece jen, má k tomu předpoklady. Jeho historie s Lukem, a "nová" historie jeho rodiny, ačkoli ani ta původní nebyla úplně hezká... Taky by to zahrnovalo nějaké upíry-děti, které upřímně nemám všeobecně moc v lásce, nicméně tady by jejich přítomnost byla poměrně zásadní. Nechce se mi z Juliena dělat "emo-upíra", zase tak moc si to s Twilightem podobné být nemá, ale ten kluk k tom...