Silná a ne tak silná

Poslední dobou nemám moc času. Ale znovu přepisuju Věž z písku, tentokrát už snad definitivněji, neb promýšlím budoucnost a její souvislost s přítomností a budoucností, promýšlím okolnosti a charaktery a vztahy hrdinů. Od původního "studentka a učitel se do sebe zamilují a když to vyjde najevo, všechno se tak nějak pokazí" už je to docela daleko. Totiž, stále to tam je, ale kdyby to byl jediný problém, kdyby to byl ten největší problém, kterému musí čelit, svět by byl mnohem snazší místo. Ale... Dee je silná, věřím v ni. Ať už to dopadne jakkoli (a já mám pár teorií...)

Naproti tomu, nepřemýšlím o tom zdaleka tolik, protože momentálně je mým hlavním projektem Věž z písku, Propast se mění v něco temnějšího a méně optimistického než, jak vypadá teď. Náctiletá a brzce dvacetiletá hříčka začíná dostávat mnohem serióznější obrysy. Nechci si hrát na někoho, kým nejsem, totiž někoho, kdo rozumí světu a psaní, ale všechny ty komplexy, mindráky a různé jiné psychické problémy, jimiž jsem své hrdiny vybavila (a jejichž důvody se prohlubují), nemůžou být vyřešeny pouze tím, že se dotyční zamilují... A ne, že bych Rose nevěřila, ale ona není tak silná jako Dee...