Netušená analogie

Nikdy není člověk tak osvícený, jako když se mu stane něco špatného. Mě před pár dny opustil můj hard disk. Ano, ten za notebooku. Ten, co je na něm uložená velká část mého života, od školních věcí tohoto akademického roku (které nemám zálohované), přes fotky (které mám zálohované po letošní únor, kdy mě opustil minulý notebook, naštěstí ne z diskových důvodů) až po moje příběhy (které mám... trošku zálohované). Prostě katastrofa.

A jak si tak sedím a téměř pláču, uvědomila jsem si, že jedna z těch věcí, co mám nachystané pro Dee (a potažmo i Seba) je vlastně taková analogie ztráty hard disku. Vám se nic nestane, ale všechno důležité, na čem pracujete, co nějak definuje váš život, je náhle nedostupné. Ne, ztracené (doufám!), ale nedostupné a znovu získatelné jen za velmi obtížných podmínek.