Války

Před pár týdny jsem s tátou byla na prázdninách v Belgii. Při té příležitosti jsme se byli podívat i na bojiště u Yper. Říká vám to něco? První užití bojového plynu? Yperit, třeba?

Jo. Místo, které jsme navštívili jako první byl hřbitov německých vojáků, přezdívaný Hřbitov studentů, protože jsou na něm pohřební kluci, sedmnáctiletí, osmnáctiletí učni a studenti, kteří šli do války, protože to bylo obrovské dobrodružství, a padali jako mouchy, protože na to absolutně nebyli připravení. Přes 40 000 kluků a jen čtvrtina z nich je identifikovaná... dokážete si to představit? Čtyřicet tisíc matek, sester, přítelkyň... otců a bratrů (pokud taky někde nepadli)...

Nikdy předtím jsem se necítila tak mizerně, nikdy. Chtěla jsem se schovat a brečet a v hlavě mi pořád jen zněl kousek jedné písničky od Asonance:

Na francouzských pláních vlčí máky kvetou

barvy ze strání svítí pestrou paletou,

teplý letní vítr začal od moře vát,

žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.

Jenom tisíce křížů tady v písku stojí

a svým tichým hlasem k oblakům žalují,

že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,

že zničil a proklel celá pokolení.

Války jsou zlo. Věděla jsem to vždycky a teď to vím zase, víc něž kdy dřív.

A proč vlastně tenhle příspěvek? Kvůli mé povídce Bílá svatozář - jak možná víte, schyluje se tam k válce. Tam, kde teď jsme, jí ještě není tolik, ale přijde. Války jsou fascinující, skvělý materiál pro psaní, ale z pohledu těch, kdo se jich účastní (nejen jako vojáci, ale i jako ti, co na vojáky doma čekají, strachují se o ně, ale i o to, aby válka nepřišla k nim domů první), je válka největší Zlo. V téhle povídce tak měla být vždycky zobrazená; Sophia, jako hlas rozumu, měla Lexovi vymlouvat, aby se sám hlásil jako dobrovolník (tomu hlupáčkovi je taky jenom sedmnáct!), ale... všechno bude trošku jinak. Nechci (opět) prozrazovat mnoho, ale vězte, že její argumenty už nebudou jen "ale co kdybys umřel?". Válka je zlo a moje generace to pořádně nevidí (ani já, samozřejmě, nedokážu plně pochopit jak moc velké)... a já chci, abychom si to uvědomili.

Pochybuju, že už žádné další války nebudou, budou (a jsou, že) dokud bude lidstvo. Vždycky se najdou tací, kteří si myslí, že se konflikt dá vyřešit jen válkou, vždycky tu budou tací, kteří neustoupí, aby se vyhnuli násilí. Přirozeně, ti, kteří války iniciující, se jich nebudou účastnit. That's humanity for you.

Toť vše. Omlouvám se za délku, tyhle poznámky na okraj by měly být kratší, ale tahle má přesah do našeho světa a... výše zmíněný zážitek polevil jen velmi málo na své síle...